Jdi na obsah Jdi na menu
 


KRAJ

9. 6. 2008
Život je krutý, i o tomto se přesvědčili naši mladí hasiči na Krajském kole Hry Plamen, kdyby nebyly zmanipulovaní rozhodčí znělo by to jako pohádka!


 Po okresním kole, kde obě naše družstva vybojovaly skvělá umístění a starší žáci dokonce postupové místo, se náš tým soustředil právě na tento postup. Nejdřív nikdo nevěřil v dobrý výkon, protože do Petrovic jelo poněkud oslabené družstvo. Chyběl Tomáš Vondráček, nejnovější posila Jirka Havlíček a Aneta Krejčová. I přesto jsme trénovali celých 14 dní. Dokonce jsme měli i soustředění na školním hřišti u ZŠ Oslavická a na hasičském hřišti ve Lhotkách. Pro oslabení týmu jsme si pozvali i posily ze Lhotek: Luboše Marka, Petra Holubáře a Tomáše Nevrtala. A k nim nám ještě SDH Lhotky půjčilo i jejich mašinu, což byla ta největší posila.

 Dne 7. 6. 2008 jsme plni nadšení a odhodlání utkat se s nejlepšími z kraje odjeli do Petrovic u Třebíče. Den začínal bez problémů, po cestě jsme ne neztratili, na místo přijeli včas, prezentovali se, rozložili náš tábor se vším všady. Na nástupu spolu s dalšími družstvy složili slib závodníků o fair play. Podobný slib složili i rozhodčí. Všechno se odvíjelo v pohodě. Říkali jsme si, pokud zvládneme dobře braňák, budeme na tom skvěle.

 A braňák, neboli Závod hasičské všestrannosti byl zdárně za námi. Na štafetu 400 m s překážkami CTIF jsme nastoupili opět jako poslední dvojice s Rohovkou. Úkolem bylo zbytečně neriskovat a všechno dělat na jistotu. Ať máme základní čas, a ten pak můžeme popřípadě vylepšit. Po doběhnutí, jsme se ale dozvěděli, že soutěž vedeme! To byl docela šok. V druhém kole jsme chtěli vylepšovat, ale nepovedlo se. Ale to nám nevadilo, protože nikdo náš čas nepřekonal a my už měli jisté první místo na této disciplíně.

 Následovala přestávka, kdy se na výsledkové tabuli objevily průběžné výsledky po prvních 2 disciplínách. A to byl další šok! I na nám nenáviděném braňáku jsme vyhráli. Neuvěřitelné! To už se však o naše výsledky začali všichni zajímat a paní Dopitová z krajského sdružení a tajemník soutěže prohlásila: „Ruda vede? S tím se bude muset něco udělat!“ a odešla. Kdo by se tímto výrokem zabýval ve chvíli, kdy všichni slavili 2 důležitá vítězství. Ještě máme před sebou naši parádní disciplínu štafetu dvojic. Tady děláme republikové časy, tak proč se bát? Sprintery na štafetu 4x60 m máme taky, tak proč by to nešlo?

 Velký voči! Na další disciplíně nás čekal šok, rozhodčí se rozhodli nás zničit. Na dvojicích jsme zaběhli příliš dobrý čas, na republice by jsme se za něj nemuseli stydět, ale prý jsme zahodili proudnici z vyšší výšky, než je povolená. A dostali deset trestných vteřin. I při našem extra čase se to dost projevilo. Kdybychom nedostali ty trestné body, zvítězili by jsme na plné čáře i s velkým náskokem. A co by s tím udělali? Už asi těžko. Museli jsme prohrát.

 Další soutěž – štafeta 4x60 m byla taky jako noční můra. Krásně rozběhnutá štafeta se na chvilku zastavila na posledním úseku, ale to nic neznamenalo. Tomáš Voda proběhl cílem, ukázal spojenou proudnici vedoucím a rozpojil ji. Všichni to viděli – 3 rozhodčí a dalších asi 50 lidí – ale jediný, kdo si toho nevšiml byl jeden rozhodčí, který zvedl červený praporek. Tomáš se zeptal: „Za co?“ no a to už byla diskvalifikace. Skvělé ne? V druhém pokusu už jsme neměli sprintery. A všechno se zadrhlo. Nic nevyšlo. A bylo po velkém snu o postupu na Mistrovství republiky do Trutnova.

 Jak se dá po takovém zážitku nastoupit znovu do dalších soutěží? Těžko. Jedna naděje tu však ještě byla – Lhoťácká mašina. Přece s ní jsme dělali časy, o kterých by se nám mohlo s naší Máňou jenom zdát. Je připravená přesně na tyto soutěže. Musíme ještě bojovat. S tím jsme nastoupili na start útoku ČR. Útok se povedl, ale ta mašina nebyla takový dělo, jak nám přišla. Při pohledu na stroje na krajském kole se dá říct, že byla nejslabší. A pak že nesmí být ty úpravy… Druhý útok byl přibližně stejný a nám se rozplynuly iluze.

 S podlomeným sebevědomím jsme stáli na startu útoku CTIF. Rozhodčí dál plnili pokyny od vedení, sesunout Rudu co nejníže. Útok se nemůže ani komentovat. Při pohledu na přetočenou a zauzlovanou hadici loňských vítězů, kteří za to nedostali jedinou trestnou vteřinu se nám chtělo skoro brečet. Když nám pak vyčetli úplně každou prkotinu, každý milimetr… Do druhého kola jsme šli s tím – udělat všechno dobře. Čas byl dokonce o něco lepší, ale přece nás nenechají v klidu. To by nešlo. Další trestné body dokonce zato, že se vedoucí zajímá, co soutěžící udělali špatně. Zajímavé je, že na této disciplíně byly pouze tři družstva bez trestných bodů – Lavičky, Křeč a Nevcehle. Shodou okolností loňští medailisté. Zajímavé, opravdu zajímavé.

 V poměrně rychlém sletu nás čekal nástup. Nádherné poháry stály před námi. Byly pro každé družstvo. Jindy by nás to neuvěřitelně těšilo – dostaneme obrovský pohár. Ale dnes nám to bylo jedno. Ráno jsme ještě hráli o postup na tak prestižní soutěž a teď nám nezbývá nic než se smířit s tím, že na republiku sice máme výkony, ale prestiž a dlouhou „kariéru“ nemáme, tak nemůžeme mířit k výšinám. Nemrzelo by nás to tolik, kdybychom věděli, kde jsme udělali tu chybu. Kdyby se rozpojili hadice, upadla proudnice… Smířili bychom se s tím.

 Nastalo vyhlášení. Patřilo nám „krásné“ 5. místo. Skvělý pohár. Uznání. Potlesk od vítězících Laviček. Děkujeme za účast. Buďte nám vděční zato, co jsme pro vás udělali. Ještě, že se žádným družstvům nenadržovalo a nikoho rozhodčí nepotopili. Děkujeme.

 Jediné co by nás vlastně mělo těšit, je asi ten postup družstva z Laviček. Měli by jsme jim to přát. Aspoň jim, když už my na to přece nemáme výkony.

 

 

 

 

 

Reprezentace na krajském kole v Petrovicích 7.6.2008:

 

 

 

 

Lucie Bahenská

Marek Doležal

Petr Holubář

Jiří Horký

Lukáš Horký

Luboš Křehlík

Luboš Marek

Tomáš Nevrtal

Patrik Řepa

Tomáš Voda