KRAJ
Po okresním kole, kde obě naše družstva
vybojovaly skvělá umístění a starší žáci dokonce postupové místo, se náš tým soustředil právě
na tento postup. Nejdřív nikdo nevěřil v dobrý výkon, protože do Petrovic
jelo poněkud oslabené družstvo. Chyběl Tomáš Vondráček, nejnovější posila Jirka
Havlíček a Aneta Krejčová. I přesto jsme trénovali celých 14 dní. Dokonce jsme
měli i soustředění na školním hřišti u ZŠ Oslavická a na hasičském hřišti ve
Lhotkách. Pro oslabení týmu jsme si pozvali i posily ze Lhotek: Luboše Marka, Petra
Holubáře a Tomáše Nevrtala. A k nim nám ještě SDH Lhotky půjčilo i jejich
mašinu, což byla ta největší posila.
Dne 7. 6. 2008 jsme plni nadšení a
odhodlání utkat se s nejlepšími z kraje odjeli do Petrovic u Třebíče.
Den začínal bez problémů, po cestě jsme ne neztratili, na místo přijeli včas,
prezentovali se, rozložili náš tábor se vším všady. Na nástupu spolu
s dalšími družstvy složili slib závodníků o fair play. Podobný slib
složili i rozhodčí. Všechno se odvíjelo v pohodě. Říkali jsme si, pokud
zvládneme dobře braňák, budeme na tom skvěle.
A braňák, neboli Závod hasičské
všestrannosti byl zdárně za námi. Na štafetu 400 m s překážkami CTIF jsme
nastoupili opět jako poslední dvojice s Rohovkou. Úkolem bylo zbytečně
neriskovat a všechno dělat na jistotu. Ať máme základní čas, a ten pak můžeme
popřípadě vylepšit. Po doběhnutí, jsme se ale dozvěděli, že soutěž vedeme! To
byl docela šok. V druhém kole jsme chtěli vylepšovat, ale nepovedlo se.
Ale to nám nevadilo, protože nikdo náš čas nepřekonal a my už měli jisté první
místo na této disciplíně.
Následovala přestávka, kdy se na
výsledkové tabuli objevily průběžné výsledky po prvních 2 disciplínách. A to
byl další šok! I na nám nenáviděném braňáku jsme vyhráli. Neuvěřitelné! To už
se však o naše výsledky začali všichni zajímat a paní Dopitová z krajského
sdružení a tajemník soutěže prohlásila: „Ruda vede? S tím se bude muset
něco udělat!“ a odešla. Kdo by se tímto výrokem zabýval ve chvíli, kdy všichni
slavili 2 důležitá vítězství. Ještě máme před sebou naši parádní disciplínu
štafetu dvojic. Tady děláme republikové časy, tak proč se bát? Sprintery na
štafetu 4x60 m máme taky, tak proč by to nešlo?
Velký voči! Na další disciplíně nás
čekal šok, rozhodčí se rozhodli nás zničit. Na dvojicích jsme zaběhli příliš
dobrý čas, na republice by jsme se za něj nemuseli stydět, ale prý jsme
zahodili proudnici z vyšší výšky, než je povolená. A dostali deset
trestných vteřin. I při našem extra čase se to dost projevilo. Kdybychom nedostali
ty trestné body, zvítězili by jsme na plné čáře i s velkým náskokem. A co
by s tím udělali? Už asi těžko. Museli jsme prohrát.
Další soutěž – štafeta 4x60 m byla taky
jako noční můra. Krásně rozběhnutá štafeta se na chvilku zastavila na posledním
úseku, ale to nic neznamenalo. Tomáš Voda proběhl cílem, ukázal spojenou
proudnici vedoucím a rozpojil ji. Všichni to viděli – 3 rozhodčí a dalších asi
50 lidí – ale jediný, kdo si toho nevšiml byl jeden rozhodčí, který zvedl
červený praporek. Tomáš se zeptal: „Za co?“ no a to už byla diskvalifikace.
Skvělé ne? V druhém pokusu už jsme neměli sprintery. A všechno se zadrhlo.
Nic nevyšlo. A bylo po velkém snu o postupu na Mistrovství republiky do
Trutnova.
Jak se dá po takovém zážitku nastoupit
znovu do dalších soutěží? Těžko. Jedna naděje tu však ještě byla – Lhoťácká
mašina. Přece s ní jsme dělali časy, o kterých by se nám mohlo s naší
Máňou jenom zdát. Je připravená přesně na tyto soutěže. Musíme ještě bojovat.
S tím jsme nastoupili na start útoku ČR. Útok se povedl, ale ta mašina
nebyla takový dělo, jak nám přišla. Při pohledu na stroje na krajském kole se
dá říct, že byla nejslabší. A pak že nesmí být ty úpravy… Druhý útok byl přibližně stejný a nám se
rozplynuly iluze.
S podlomeným sebevědomím jsme stáli
na startu útoku CTIF. Rozhodčí dál plnili pokyny od vedení, sesunout Rudu co
nejníže. Útok se nemůže ani komentovat. Při pohledu na přetočenou a zauzlovanou
hadici loňských vítězů, kteří za to nedostali jedinou trestnou vteřinu se nám
chtělo skoro brečet. Když nám pak vyčetli úplně každou prkotinu, každý
milimetr… Do druhého kola jsme šli s tím – udělat všechno dobře. Čas byl
dokonce o něco lepší, ale přece nás nenechají v klidu. To by nešlo. Další
trestné body dokonce zato, že se vedoucí zajímá, co soutěžící udělali špatně. Zajímavé
je, že na této disciplíně byly pouze tři družstva bez trestných bodů – Lavičky,
Křeč a Nevcehle. Shodou okolností loňští medailisté. Zajímavé, opravdu
zajímavé.
V poměrně rychlém sletu nás čekal
nástup. Nádherné poháry stály před námi. Byly pro každé družstvo. Jindy by nás
to neuvěřitelně těšilo – dostaneme obrovský pohár. Ale dnes nám to bylo jedno.
Ráno jsme ještě hráli o postup na tak prestižní soutěž a teď nám nezbývá nic
než se smířit s tím, že na republiku sice máme výkony, ale prestiž a
dlouhou „kariéru“ nemáme, tak nemůžeme mířit k výšinám. Nemrzelo by nás to
tolik, kdybychom věděli, kde jsme udělali tu chybu. Kdyby se rozpojili hadice,
upadla proudnice… Smířili bychom se s tím.
Nastalo vyhlášení. Patřilo nám „krásné“
5. místo. Skvělý pohár. Uznání. Potlesk od vítězících Laviček. Děkujeme za
účast. Buďte nám vděční zato, co jsme pro vás udělali. Ještě, že se žádným
družstvům nenadržovalo a nikoho rozhodčí nepotopili. Děkujeme.
Jediné co by nás vlastně mělo těšit, je
asi ten postup družstva z Laviček. Měli by jsme jim to přát. Aspoň jim,
když už my na to přece nemáme výkony.
Reprezentace
na krajském kole v Petrovicích 7.6.2008:
Lucie
Bahenská
Marek
Doležal
Petr
Holubář
Jiří
Horký
Lukáš
Horký
Luboš
Křehlík
Luboš
Marek
Tomáš
Nevrtal
Patrik
Řepa
Tomáš
Voda